Jak se ze žluto-zelené pochybné hmoty stalo dnešní mýdlo

Datum: 3.3.2016

V 19. století se jeden chemik nechal slyšet, že podle množství spotřebovaného mýdla poznáme bohatství a civilizovanost národa. Dnes je mýdlo samozřejmostí, bez které si neumíme život moc představit. Ale není to tak dávno, co nemělo mýdlo moc společného s těmi krásně bílými nebo barevnými voňavými kostkami, jak je známe dnes.

5234454667_9fc31472f5_za

Mýdlo jako lék a pomůcka ke tkaní

Nejstarší záznam o výrobě mýdla jsme našli ve vykopávkách v Babylonu a pochází z doby 2800 let př. Kr. Návod na výrobu mýdla je zaznamenán na hliněné tabulce. Babyloňané však toto mýdlo využívali k tomu, aby se jim rychleji hojily rány.

Dalším nálezem byl papyrus z Egypta, datovaný 1550 let př. Kr. Díky němu víme, že se Egypťané pravidelně myli mýdlem ze zásaditých solí a zvířecích nebo rostlinných tuků. Papyry ovšem mýdlo zmiňují i jako surovinu, využívanou nějakým způsobem při přípravě vlny ke tkaní látek.

Řecko má dokonce vlastní legendu o tom, odkud se vzalo mýdlo. Podle ní stál na ostrově Lesbos chrám, kde bývala obětována zvířata. Protože šlo o zápalné oběti, začal se kolem obětiště hromadit popel z hranic a tuk ze zvířat. Stačilo, aby zapršelo a do řeky stékala podivná žlutozelená hmota. Ženy, které k řece chodily prát, si všimly, že když je voda zbarvená žlutozeleně, pere se jim lépe.

Někde to byla i pomáda na vlasy

Podle starých Římanů mýdlo vynalezli Galové a vyráběli ho z popela a kozího oleje. Používali ho ovšem jako pomádu na vlasy. Až v roce 164 n. l. přišel řecký lékař Galenos na to, že mýdlo má čistící schopnosti a tak se stalo mydlářství řemeslem.

Arabové měli na úrovni všechno, co se chemie týkalo. Jako úplně první vyráběli mýdlo z hydroxidu sodného a také ho uměli parfemovat a barvit. Stejně tak dokázali vyrobit mýdlo tekuté a mýdlo na holení. Vyváželi svá mýdla po celém známém světě, čemuž až ve 14. století učinili přítrž Španělé a Italové, kteří už dokázali uvařit mýdlo mnohem lepší.

Když potřebujete návod na použití

V 16. století přebrala štafetu Francie. Největším střediskem výroby mýdla se tenkrát stala Marseille. Místní bělené a parfemované mýdlo se zapsalo do historie tak moc, že se dodnes tento typ označuje jako marseilleské mýdlo. Státy víc na sever, jako Anglie nebo severní Francie, se také pokoušely vyrábět mýdlo, ale protože k výrobě používali rybí tuk, kvalita nemohla před Marseille obstát.

Přesto, jak se Evropa snažila, používalo se v ní mýdlo jen zřídka. Když v roce 1672 poslal jedné aristokratce její německý ctitel italské mýdlo, raději k němu připojil i návod k použití.  Až v druhé polovině 19. století se mýdlo opět vrací v bývalé slávě.

U nás se v době Přemyslovců vyrábělo mýdlo maximálně podomácku, protože koupit se nedalo.  Až za vlády Lucemburků se vyvinulo mydlářství a v roce 1464 byl založen také cech.  V 19. století vzniklo rodinné mydlářství otce a syna Schichtových. Johann Schicht u nás vybudoval první továrnu na mýdlo, která byla ještě před 1. světovou válkou největší továrnou na zpracování tuků v kontinentální Evropě.